Trénink
vytrvalosti v bojových sportech

Vytrvalost je v bojových
sportech jednou z klíčových záležitostí.
Pro úspěšné sportovní výkony v boxu,
judu a dalších sportech jsou nezbytné rozvinuté
vytrvalostní schopnosti. Nejvyužívanějšími
metodami vytrvalostního tréninku jsou:

– celkový trénink

– intervalový trénink

Celkový
trénink

Základ
vytrvalostního funkčního potenciálu se vytváří
celkovým tréninkem. Je charakteristický delším,
nepřerušovaným zatížením vyrovnané
intenzity. Minimální doba zátěže je deset
minut, ideální kolem 30 minut. Fyziologicky se dosahuje
co nejvyššího procenta maximální spotřeby
kyslíku při aktivaci aerobního metabolismu.

- běh

- jízda na kole

- skákání přes švihadlo

- stínový box

- aerobní trenažéry (běžící pás,
šplhací, veslovací trenažér)

Intervalový trénink

Rozvíjí specifickou
vytrvalost. Zatížení se zde vícekrát
opakuje střídavě s přestávkami stejné délky.
Přestávkou může být i zatížení jiného
druhu. Jak roste trénovanost, snižujeme přestávky
mezi intervaly. Nové zatížení se začíná
i při neúplném zotavení organismu z předchozího
cyklu. Podstatná je intenzita nikoli objem tréninku.
Důležité je, aby během přestávky neklesl puls na
klidovou hodnotu. Nová zátěž začíná ve
fázi neúplného odpočinku.

Př.: V tréninku kickboxu můžeme
intervalového tréninku využít různým
způsobem. Například ve druhé polovině hlavní
části tréninkové jednotky ( první
polovina hlavní části byli – technická
příprava na aparáty). Máme cca 15min na
intervalový trénink, skupina 10 lidí, 5
boxerských pytlů různé velikosti a váhy.
Nejprve pojedou ve dvojicích, po půl minutě a potom se
přesunou k dalšímu pytli, během pauzy ten z dvojice který
necvičí dělá deset kliků ,10 cviků na břicho, nebo
10 dřepů a střídá to. Ten který cvičí
u pytle pojede půl minuty izolovanou kombinaci , do každého
pytle jinou: dva přímé údery, dva háky,
dva zvedáky, přímá hák, zvedák
hák. Pojedou se dvě kola takže každý bude na každém
pytli 2x. Ve zbylém času cca 2 minuty už zůstane každá
dvojice u jednoho pytle a pojedou tři 10s intervaly souvislé
přímé údery (10s bouchá, 10 s drží
pytel partnerovy).

Boxerská
příprava

Všeobecná
vytrvalost

Vytrvalostí
nazýváme schopnost organizmu odolávat únavě.
Čím je boxer vytrvalejší, tím účinněji
může v zápase uplatnit své technicko-taktické
schopnosti. Stupeň vytrvalosti určuje především funkční
způsobilost srdcově-cévního systému, nervové
soustavy a látkové výměny. Mimo toho mají
na vytrvalost velký význam i morálně-volní
vlastnosti.

Na rozvoj všeobecné
vytrvalosti bývají doporučovány především
delší terénní běhy. Vhodnou formou běžeckého
zatížení je i běh na čas, například 3×3
minuty, s dvěmi minutovými přestávkami. Žáci
mohou běhat 3×1 minutu, junioři 3×2 minuty.

Úloha spočívá
v tom, aby každý v předepsaných časových
úsecích uběhl co největší vzdálenost.

Dalšími
sportovními odvětvími, které rozvíjí
všeobecnou vytrvalost jsou: veslování, plavání,
lyžování a různé kolektivní sporty.

Cvičení na rozvoj speciální
vytrvalosti 

Cvičení na rozvoj
speciální vytrvalosti jsou:

- cvičení se
švihadlem
- stínový box se zátěží
-
trénink na boxerských aparátech
-
specializovaný a volný sparring

Protože švihadlo je
velmi oblíbené a v mnohých ohledech užitečné
nářadí, chtěl bych uvést některé
speciální metodické pokyny na jeho využití
v tréninkovém procesu. Skákání
přes švihadlo vyžaduje práci nohou, slouží na
pěstování vytrvalosti a při použití zátěže
posiluje svalstvo nohou. Mimoto jsou skoky přes švihadlo výborným
prostředkem pro získání pohybového rytmu
a osvojení rytmického dýchání.
Švihadlo se točí pravidelným tempem okolo
horizontální osy těla, paže od loktů po ramena jsou
těsně u těla, pohyb vychází z loketních
kloubů. Přeskoky jsou uvolněné a téměř výlučně
odrazem z prstů nohou. Kolena se téměř neohýbají.

Nejprve se určí
správná délka tak, že se postaví na
švihadlo chodidly, aby jeho konce po napnutí dosahovali
zhruba do výšky boků.

Po této přípravě
je možno zahájit následující cvičení:

1.uvolněné poskoky
snožmo
2. uchopit švihadlo jednou rukou a točit jej bokem od
těla ve skokovém rytmu
3. necháme sportovce skákat
samostatně tak, že nejprve přeskakují švihadlo snožmo,
posléze střídají poskoky na levé a pravé
noze. Až když zvládnou tyto jednoduché cvičení,
lze zařadit náročnější poskoky s různými
polohami nohou: v boxerském postoji, rozkročmo atd.

Opravy chyb: 1. sportovec
skáče příliš vysoko (poskoky by měli být
nízké, maximálně pěticentimetrové) 2.
při doskocích se sportovec neodráží jenom z
prstů nohou (stejná chyba platí i při doskocích)
3.
pohyb paží při točení švihadlem nevychází
jen z loketních kloubů, popř. ramena jsou roztažená
4.
celkové držení těla není uvolněné ani
přirozené (zejména zpočátku bývají
boxeři velmi křečovití)

Literatura:
R.
Urgela : Jeet Kune Do, 1995, Temple Adamov (str. 5-12)
www.bojovaumeni.cz