stránky sportovního klubu zabývající se kickboxem a vším co s ním souvisí
Je třeba upevňovat sílu těla, abychom udrželi sílu ducha.- Victor Hugo Kickbox brno dream team brno

Zdroje energie svalové kontrakce

Zdroje energie svalové kontrakce

Svalová kontrakce využívá přímo energii adenozintrifosfátu (ATP). Ovšem zásoba ATP ve svalové buňce je velmi omezená, běžec na 100 m by se s ní dostal jen 10-20 m daleko. Spotřebovaný ATP je proto průběžně regenerován, takže intracelulární koncentrace ATP zůstává i při zvýšené spotřebě převážně konstantní.

Pro regeneraci ATP je k dispo­zici:

1. štěpení kreatinfosfátu (CrP),

2. anaerobní glykolýza,

3. aerobní oxidace glukózy a mastných ky­selin.

Procesy 2 a 3 nabíhají pomaleji, takže ve sva­lové buňce je k rychlé akci využívána chemic­ká energie CrP: při štěpení ATP vznikající ADP je kreatinkinázou mitochondrií rychle přeměňován na ATP (a kreatin, Cr). Zásoba CrP (asi 25 umol na g svalu) umožňuje krátkodobé špičkové výkony (10-20 s, např. běh na 100 m) do vyčerpání rezervy.

Anaerobní glykolýza nastupuje oproti štěpení CrP poněkud později (maximum asi po 0,5 min). Při tom je ve svalu uložený glykogen odbourán přes glukózo-6-fosfát na kyselinu mléčnou (poskytuje 3 ATP na glukózový zbytek). Při lehké práci je laktát metabolizován v srdci a játrech za spotřeby H+ a tato málo výtěžná regenerace ATP je po asi 1 min vystřídána aerobním odbouráváním glukózy a mastných kyselin. Když to však při těžké práci nestačí, probíhá vedle toho dále anaerobní glykolýza (viz dále), přičemž je nyní přednostně odbourá­vána glukóza odebíraná z krve (z jater: glykogenolýza a glukoneogeneze) (poskytuje jen 2 ATP/glukózu, neboť 1 ATP je spotře­bován na 6-fosforylaci glukózy).

Trvalé výkony jsou možné pouze při ae­robní regeneraci ATP z glukózy (2 + 34 ATP/glukózu) a tuků. K tomu musí být tak dlouho zvyšován srdeční minutový výdej a ventilace, dokud se nepřizpůsobí požadavkům svalového metabolismu (srdeč­ní frekvence bude konstantní). Než je tato rovnováha („steady state") dosa­žena, uplyne několik minut, které jsou pře­konány jednak prostřednictvím anaerobního získávání energie (viz výše), jednak zvýše­ným odběrem 02 z krve a využitím krátko­dobých zásobáren 02 ve svalu (myoglobin), přičemž přechod mezi oběma fázemi je často vnímán jako „mrtvý bodu.

Myoglobin má větší afinitu k 02 než hemoglobin, ale menší než enzymy dýchacího řetězce, takže normálně je myoglobin nasycený 02 a při krátkodobě příliš malém arteriálním přísunu 02 může svůj 02 odevzdat mitochondriím.

Po překročení hranice vytrvalostního vý­konu, která je u špičkových sportovců asi 370 W (= 0,5 PS) a závisí především na rych­losti přísunu 02 a aerobním odbourávání glukózy a tuků, nelze dosáhnout žádného „steady statě" (např. tepová frekvence trvale stoupá). Nedostatek energie může být sice přechodně pokryt (viz výše), ale vysoká anaerobní regenerace ATP vede k tomu, že odbourávání laktátu (spotřebová­vající H+) již nemůže „držet krok". V důsled­ku toho se hromadí ionty H+, které vznikají při disociaci kyseliny mléčné na laktát (—> B2). Při překročení asi 60-65 % maxi­mální výkonnosti (~ maximálního příjmu 02) vzrůstá v plazmě velmi strmě koncentrace laktátu a při 4 mmol/1 dosáhne tzv. anaerobního prahu, nad nímž již nelze očekávat větší zvýšení výkonu. Systémový pokles pH (laktacidóza) nakonec stále více tlumí chemické reakce nezbytné pro svalo­vou kontrakci a vzniká nedostatek ATP s rychlou únavou a nakonec je nutné práci přerušit.

Při štěpení CrP a anaerobní glykolýze může organismus po dobu asi 40 s podat 3násobný výkon oproti aerobní regeneraci ATP, ovšem za cenu deficitu 02, který musí být v následující klidové přestávce uhrazen jako kyslíkový dluh. To slouží zejména re­generaci zásob a odbourávání laktátu v ját­rech a srdci. Po velmi těžké práci je z mnoha důvodů kyslíkový dluh podstatně větší (až 20l) než deficit 02.

Zdroj: Stefan Silbernagl, Agamemnon Despopoulos, Atlas Fyziologie člověka, Grada 2004

Facebook komentáře: