Termoregulace

Úkolem termoregulačních mechanismů je udržovat teplotu tělesného jádra na konstantní (náležité) hodnotě, a to i při stálém kolísání příjmu, tvorby a výdeje tepla. Tato hodnota činí v průměru 37 °C a během dne kolísá v rozsahu asi 0,6 °C (minimum okolo 3 h ráno, maximum v 18 h).

Nastavení náležité hodnoty je řízeno „vnitřními hodinami“. Dlouhodoběji probíhá nastavení náležité hodnoty vlivem menstruačního cyklu a při horečce (viz dále).

Řídícím centrem pro řízení tělesné teplo­ty je hypotalamus. Zde jsou lo­kalizovány centrální termoreceptory, které registrují teplotu jádra. Další informace přicházejí z páteřní míchy a z periferních termoreceptorů v kůži. V hypotalamu je porovnávána skutečná teplota já­dra (aktuální hodnota) s hodnotou náležitou a při odchylkách jsou aktivovány termore­gulační mechanismy:

Stoupá-li teplota jádra nad žádanou hod­notu (např. při tělesné práci), zvýší se vnitřní transport tepla dilatací cév v kůži; arteriovenózní anastomózy se otvírají přede­vším v prstech. Přitom větší objem krve transportuje za časovou jednotku nejen větší množství tepla, ale zmenšuje se také protiprou­dová výměna tepla mezi tepnami a souběžný­mi žilami. Kromě toho je návrat žilní krve z končetin převeden z hlubokých žil do povrchních. Zvětšuje se také sekrece potu, což ochlazuje povrch kůže; tím se vytváří tepelný spád mezi jádrem a kůží potřebný pro vnitřní transport tepla. Signál pro sekreci potu při­chází z centrálních termoreceptorů. (Kožní receptory v tomto případě nesignalizují žádné ohřátí, protože kůže je odpařováním ochlazo­vána.) Inervaci potních žláz obstarávají cholinergní sympatická vlákna.

Aklimatizace na trvale zvýšenou teplotu (tropy) trvá často léta. Pro aklimati­zaci jsou charakteristické: 1. zvýšena sekrece potu, 2. snížený obsah soli v potu, a 3. pocit žízně je intenzivnější, čímž se zvyšuje příjem H₂0.

Jestliže klesá tělesná teplota pod náležitou hodnotu, omezí se výdej tepla (vazokonstrikce v kůži) a stoupá jeho produk­ce: to se děje vědomou svalovou činností, případně svalovým třesem. Velmi snadno se podchladí kojenci, protože mají relativně (ve vztahu k objemu) velký tělesný povrch. Tvorba tepla je u nich zajištěna do­plňkovým mechanismem, kterým je tzv. netřesová terrnogeneze. Při po­klesu teploty prostředí se všechny tři mecha­nismy aktivují prostřednictvím dráždění chladových receptorů v kůži, a to dříve, než klesne teplota jádra.

Mezi teplotou prostředí, na kterou člověk reaguje pocením, a teplotou, která vyvolá sva­lový třes, je úzká, tzv. termoneutrální zóna; u klidně sedícího, jen málo oblečeného člověka činí 27-32 °C. V rámci tohoto rozmezí se ter­moregulačně mění jen prokrvení kůže. Úzký rozsah termoneutrální zóny ukazuje, jak je důležité vědomé chování, jako je přiměřené odívání, vyhledávání stínu, vytápění budov atd. Za extrémních teplotních podmínek je vědo­mé chování rozhodujícím nástrojem (—> C).

Termoneutrální zóna je subjektivně vnímá­na jako tepelná pohoda. Např. asi 95 % lidí, kteří se věnují v běžném oblečení práci v kan­celáři, vyhovuje prostředí, v němž je teplota vzduchu a stěn okolo 23 °C, rychlost proudění vzduchu < 0,1 m/s a relativní vlhkost vzduchu asi 50 %. Tepelná pohoda závisí na všech těchto ukazatelích. V klidu se u neoblečeného člověka zvyšuje na 28 °C a ve vodě, podle tloušťky podkožní tukové vrstvy (tepelná izo­lace), na 31 °C (silná) až 36 °C (tenká vrstva).

Horečka je vyvolávána exogennírm (složky těl bakterií) a endogenními (interleukiny a jiné cytokiny z makrofágů) pyrogeny, které pro­střednictvím prostaglandinu PGE₂ spouštějí v hypotalamu horečnaté reakce. Při horečce probíhá termoregulace na vyšší teplotní úrov­ni, tj. žádaná hodnota je nastavena na vyšší stupeň. Ve vztahu k této hodnotě je na začátku tělo chladné (dostaví se mj. svalový třes: zim­nice, třesavka); když horečka klesne na normál­ní náležitou hodnotu, je tělo relativně příliš horké; nastává vazodilatace a silné pocení.

Slovníček pojmů:

Hypotalamus= cast mozku kolem 3.komory mozkove

Terrnogeneze= tvorba tepla