Ahoj mami.

Tak ti píšu z dalekého a divokého Brna. Protože je tady v noci občas nebezpečno a potřebuju trochu toho pohybu, tak jsem se přihlásil do kickboxu. Je to tady celkem fajn, jen si tady na mě všichni dovolujou. Ale to nevadí. Už se začínám zlepšovat. Vychytal jsem na tréninku pár věcí, které jsem si zezačátku neuvědomoval. Tak třeba:

1) Když při rozběhání běžíme pozpátku, tak se snažím mít předklon dopředu (kdybych ho měl dozadu, jak je to přirozené, tak mi hrozí, že při zápase budu při couvání mít rovnováhu taky „vzadu“ a můžu snadněji upadnout a nejsem tak snadno připraven na okamžitý výpad).

2) Když při sparingu držím lapy, tak se cvičím taky (ikdyž jsem na první pohled „neaktivné“) a to:

a. Snažím se cvičit postřeh a číst v protivníkových pohybech

b. Cvičím si „nemrkat“ a hlavně nezavírat oči (což se mi občas když někdo útočí stává).

c. Domluvím se se sparingpartnerem, že po dokončení série vyjedu nějaký úder. To je dobré pro nás oba. Já se naučím vyjet okamžite když soupeř přestane na mě útočit (a mnohdy bývá v tom okamžiku nejzranitelnější) a sparingpartner se naučí držet si pořád kryt (dost lidí je po skončení útoku „rozhozených“).

3) Mám problémy s tím, že neudržím ruce nahoře a „padají mi“. Když zvedám vysoko kolena či dělám nějaké cviky nohama, svádí to mít ruce „ztuhlé“. Nicméně zkouším je mít uvolněné. Tak aby mě stále kryly a nebyly strhávány pohyby nohou či tělem. Ruce musí být nezávislé a uvolněné. Snažím se udělat nezávislé nohy na rukou a ruce na nohou. A to i při posilovacích cvicích. Hodně dobře je to poznat např. při skákání po jedné noze, kdy jdou ruce jakoby do protipohybu noh a jsou ztuhlé. Mít je uvolněné dá práci J.

Ale neboj mami. Ikdyž si zezačátku na mě všichni troufali, tak si už na mě tak moc nedovolují. Ví že už tam nejsem nováčkem a když je nejhůř, tak se schovám a dokonce tréninku mě nenajdou J.

Už budu muset končit. Měj se moc fajn a pošli mi prosímtě nějaké obvazy a náplasti.

Díky.

Mirek