stránky sportovního klubu zabývající se kickboxem a vším co s ním souvisí
Friedrich von Logau- Slabí lidé čekají na příležitost. Silní ji sami vytvářejí. Kickbox brno dream team brno

Historie Muay Thai

Když
Barma vydrancovala a srovnala se zemí Ayuddhayu (Ayutthayu), tehdejší
hlavní město, písemné památky o počátcích thajské historie byly
nenávratně zničeny. S nimi nám zmizely i záznamy o počátcích Muay Thai.
To málo, co o této době víme, pochází ze zápisků barmských,
kambodžských a evropských návštěvníků a cestovatelů a z kronik
království Lanna – Chiangmai. Všechny prameny se shodují na tom, že
Muay Thai se zrodilo jako bojová technika na boj na blízko. Tato
technika se stala účinnější než samotné zbraně. Co se týče toho, odkud
se Muay Thai zrodilo, jeho vývoj, prameny mlčí nebo nejsou přesné,
případně si i odporují. Existují dvě hlavní teorie.

Jedna
říká, že toto umění se vyvinulo, jak se thajci stěhovali z Číny;
postupně se zdokonalovali v technice, když bojovali o svou zem. Druhá
teorie zas naopak tvrdí, že thajci byli odevždy na dnešním území
Thajska, a že Muay Thai vzniklo jako bojové obranné umění, když si
museli chránit svou vlast. Druhá teorie, ačkoliv je kontroverzní, má
nemalou vědeckou podporu a archeologické důkazy. První je nicméně také
možná.


Co je ale jisté je to, že Muay Thai bylo důležitou součástí thajské
kultury již od svých prvopočátků. A v Thajsku, je povýšeno na královský
sport. Za starých časů se konflikty a problémy řešily pořádáním Muay
Thai zápasů. První náhlý vzestup zájmu o Muay Thai bylo za vlády krále
Naresuana v roce 1584. Během tohoto Ayuthájského období, byl každičký
voják cvičen v umění Muay Thai, aby byl schopen takto bojovat, stejně
jako král sám. Postupně se Muay Thai odpoutalo od svých kořenů a nové
techniky se rodily. Změny pokračovaly i za vlády krále Prachao Sua
(Sanpet VIII.) – známým pod jménem „Král tygr“. Byl obrovským
milovníkem umění Muay Thai, často bojoval inkognito, porážel místní
šampióny. Za jeho vlády byl v zemi mír. Král, aby svou armádu udržoval
v připravenosti do boje, ji nechal cvičit v Muay Thai. Zájem o tento
sport byl již předtím dost velký, ale v této době nastal raketový
vzestup.

Thajský box se stal
oblíbeným sportem a lidé jím trávili svůj volný čas. Prameny nám říkají
o tom, že lidé různého sociálního postavení přicházeli do táborů, kde
se učilo umění Muay Thai. Bohatí, chudí, mladí i staří, všichni chtěli
ovládat toto bojové umění.V každé vesnici bylo možné vidět zápasy,
každá měla své místní šampióny. Na každý zápas se sázelo a zároveň to
byla i věc hrdosti. Sázení u tohoto sportu již zůstalo, mnohdy se jedná
i o veliké sumy. Thajský box byl vždy populárním, ale jako u každého
sportu, jsou doby, kdy je více a kdy méně populárním. Za vlády krále
Ramy V. byly pořádány zápasy na výsostné královské nařízení a vítězové
těchto turnajů byli štědře odměňováni. Král jim uděloval vojenské
hodnosti, které jsou pro nás Evropany jen těžko přeložitelné. Znamenají
něco jako major thajského boxu. V tehdejší době si lidé těchto titulů
velmi považovali. Zápasy se tehdy nebojovali v ringu, jak jsme zvyklí
dnes, ale na jakémkoli vhodném místě, na dvoře, mýtině apod. Tak se
dělo až do vlády krále Ramy VI., kdy se zavedl ring ohraničený lany a
začal se odměřovat čas. Předtím se čas měřil podle toho, kdy se
proděravělý kokosový ořech, který se dal do nádoby s vodou, zcela
naplnil a potopil se tak pod hladinu. Jakmile se tak stalo, bubeník
všem signalizoval konec kola.


Muay Thai byl vždy sportem i vojenskou bojovou technikou. Za starých
zlatých časů, lidé trénovali Muay Thai kdekoliv a kdykoliv, a bylo
jedno jestli je to chuďas či král. Dokonce až do dvacátých let 20.
století bylo součástí povinné školní výuky. Kvůli vysoké úrazovosti se
od tohoto ve školách muselo upustit. Lidé se však i nadále věnují
thajskému boxu v tělocvičnách a sportovních klubech. Po staletí se
armáda starala o to, aby toto umění nebylo nikdy zapomenuto. Snad
odevždy, co existuje v Thajsku armáda, vojáci cvičili tuto techniku
boje. Pro armádu je to technika na boj z blízka, bojové umění na
bitevním poli. Kdykoliv má thajský voják bojovat beze zbraně, vždy
užije Muay Thai. Ale to by udělal jakýkoliv muž, a nyní i žena či dítě,
v Thajsku. Pozorování boje, jeho napodobování, učení se, bylo vždy v
Thajsku součástí dětství.

Za vlády
„krále tygra“ si začali bojovníci obvazovat ruce a předloktí pásky z
koňské žíně. Mělo to dvojí důvod – chránit bojovníka a zároveň způsobit
větší poranění protivníkovi. Později se začalo užívat konopných provazů
a naškrobených bavlněných pásků. Pro speciální zápasy, a se souhlasem
obou bojovníků, se smíchalo roztříštěné sklo s lepidlem a namazalo se
na provazy na rukách. Změny, které tento sport prodělal již byly
především technického charakteru. Například bojovníci vždy nosili
nějaký druh suspensoru, kterým si chránili slabiny, protože kop do
těchto míst byl až do 30. let 20. století naprosto legální. Zpočátku se
bojovníci chránili kůrou ze stromu či mořskou lasturou, kterou si
přivazovali na tělo. Později se začal používat malý trojúhelníkový
polštářek, modrý nebo červený, aby se zase bojovníci vrátili k původní
ideji lastury.

Ve 30. letech
minulého století proběhly veliké změny. Kodifikovaly se pravidla;
nesmělo se už používat konopných provazů a místo nich se mělo bojovat s
koženými rukavicemi. Nemalý vliv na tuto změnu měla i rostoucí obliba
západního způsobu boxu. Dále se vytvořily hmotnostní kategorie, které
jsou také založeny na mezinárodním způsobu dělení do kategorií. Tyto a
jiné změny – zavedení 5 kol na zápas – způsobilo, že někteří bojovníci
opustili tento sport. Před zavedením hmotnostních kategorií, zápasník
bojoval se všemi bojovníky jakékoli váhy a výšky. Zavedením váhových
kategorií si byli bojovníci více rovni a na místo jednoho všeobecného
vítěze, byl v každé váhové kategorii jeden. Většina bojovníků Muay Thai
náleží do nejlehčích váhových kategorií. 70% náleží do kategorie muší
váhy. Těžší kategorie zřídka kdy bojují.

Zavedení
stadionů prováděl král Rama VII., těsně před druhou světovou válkou. Za
války se jim moc dobře nevedlo, jen aby po válce nastal opravdový boom.
Muay Thai neztratilo nic ze svého kouzla. Opět přijížděli do Bangkoku
bojovníci z různých koutů země, aby získali slávu a peníze. Tuto slávu
mohli nalézt na stadiónech jako je Rajdamnern (Ratchadamnoen) a
Lumphinee (Lumphini). Poté se začaly zápasy přenášet televizí.
Například thajský 7. kanál přenáší zápasy již přes dvacet let. Dnes
všechny čtyři thajské televizní společnosti vysílají pro milióny
fanoušků po celém Thajsku. Bojové umění se proměnilo v oblíbený sport.
Zápas má pět tří minutových kol, a mezi každým kolem jsou dvě minuty na
odpočinek. Zastánci starých časů, kteří bojovali ještě před druhou
světovou válkou, si stěžují na tyto pravidla. Tří minutová kola a
rozdělení na váhové kategorie natrvalo změnila tento sport. „Museli
jsme bojovat se všemi,“ vzpomíná jeden. „Museli jsme znát všechny triky
a záludnosti boje. Používali jsme kopů a takové bojové techniky, které
se dnešní mladí bojovníci ani neučí. Neměli jsme žádné přestávky, místo
toho jsme bojovali dokud jeden z nás nepadl vysílením.“ I oni mají
zajisté pravdu. Muay Thai se během let hodně změnilo. Avšak i přes tyto
změny, thajský box neztratil nic ze své exotičnosti a mystiky. Muay
Thai je bojovým uměním. Takovým bojovým uměním, které porazí Kung Fu,
Karate, Taekwondo a nejnovější módu kickboxu.


Na venkově se lidé scházejí u jakéhokoliv dostupného televizoru, ve
městech, když je Muay Thai, jsou prázdné ulice, protože každý sleduje v
televizi zápasy. Thajský box se stal velmi oblíbeným i mimo Thajsko. Má
mnoho stoupenců v jižní a severní Americe, v Austrálii, Japonsku,
Evropě, ale i v mnoho státech po celém světě. Zářné dějiny thajského
boxu tak budou i nadále pokračovat díky obrovskému mezinárodnímu zájmu
o tento druh bojového umění.

Dějiny Muay Thai

Muay
Thai je vysoce propracované bojové umění, které se zrodilo na pozadí
války. První historický záznam o Muay Thai se datuje z roku 1767 a
bojovníkem byl legendární Nai Khanom Dtom (Khanomtom). Když byl
barmským vězněm, musel bojovat s deseti nejlepšími barmskými bojovníky.
Dtom je všechny porazil a za svou statečnost a umění se mu dostalo
královské pochvaly. Tento jeho pozoruhodný výkon je zaznamenán ve
školních učebnicích a dnes ho zná každé dítě v Thajsku.


Moderní způsob Muay Thai se zrodil v roce 1930 kdy se zavedla pevná
pravidla: nošení kožených rukavic, počet kol v zápase, váhové
kategorie. V roce 1964 Japonci převzali Muay Thai a vytvořili vlastní
způsob, dnes známý pod pojmem „kickboxing“. Vojáci v Thajsku, některé
americké jednotky (U.S. Seal teams) i CIA používají této vysoce účinné
techniky v boji. Muay Thai je národním sportem v Thajsku.

Muay
Thai, neboli thajský box, v jeho nejčastější sportovní podobě, je
uměním boje na blízko, v plném kontaktu. Říká se mu také umění osmi
končetin (rukou, loktů, chodidel, kolen). Thajský box je možné vidět
kdekoli v Thajsku a nyní díky stále stoupající popularitě i kdekoli na
světě. Thajští bojovníci jsou považováni za krále ringu: mají přes 80%
úspěšnost v zápasech na blízko a ti, kteří thajce porazí, používají
podobných technik jako je thajský box. V dnešní době se těší thajský
box rostoucí popularitě díky prosté, ale maximálně účinné technice boje
a tréninku.

Dějiny thajského boxu

Muay
Thai, neboli thajský box, v jeho nejčastější sportovní podobě, je
uměním boje na blízko, v plném kontaktu. Říká se mu také umění osmi
končetin (rukou, loktů, chodidel, kolen). Thajský box je možné vidět
kdekoli v Thajsku a nyní díky stále stoupající popularitě i kdekoli na
světě. Thajští bojovníci jsou považováni za krále ringu: mají přes 80%
úspěšnost v zápasech na blízko a ti, kteří thajce porazí, používají
podobných technik jako je thajský box. V dnešní době se těší thajský
box rostoucí popularitě díky prosté, ale maximálně účinné technice boje
a tréninku.

Thajský box se údajně
zrodil v roce 1650 kdy král Naresuan ze Siamu byl Barmou zajat a
svoboda mu byla nabídnuta jenom jestli se mu podaří porazit nejlepší
barmské bojovníky. Naresuan porazil 12 protivníků a stal se národním
hrdinou. Od té doby se ve volném čase začaly pořádat zápasy v thajském
boxu, a tím král vštěpoval svému lidu národní hrdost. Počátky tohoto
umění ale mohou být ještě starší. Ve své moderní podobě se nyní
thajskému boxu věnuje přes 300 tisíc mužů, žen a dětí.


Thajský box je vlastně úpravou thajského vojenského umění. V dobách
míru se zbraně složily a vojáci se cvičili především v boji s holýma
rukama. Tehdy neexistovalo mnoho pravidel: žádná kola či váhové
kategorie. Bojovníci soupeřili bosí, s pěstmi ovázanými konopným
provazem až po předloktí, zápasy byly velmi drastické. Tréninkové
metody byly rozsáhlé a rozličné. Například žák musel tak dlouho kopat
do banánovníku až ho porazil, pak do kmene vrážet koleny a lokty tak
dlouho až kmen změkl, že si jej učitel mohl nandat na ruce, do kterých
pak žák kopal chodidly. Tak mimo jiné vznikla myšlenka chránit si ruce.

Thajský box má své kořeny i v
budhismu. Lidé, kteří vidí thajský box poprvé se často podivují nad
rituálem předcházející bezprostředně každý zápas. Tento obřad se nazývá
„Ram Muay“, jedná se o duchovní obřad, kdy dochází k zabezpečení ringu
od vnějších vlivů, bojovník vzdává poctu bohům, rodičům, učitelům,
milovaným, králi a zemi. Tomuto obřadu se klade velká důležitost,
protože se tím ukazuje duše a srdce každého bojovníka. Jednak tento
obřad, ale i vlastní zápas, je doprovázen hudbou a tempo hudby často
určuje i tempo zápasu.

Během
staletí thajci přijali mnoho technik, které jim přidali na ostrosti,
prudkosti a větší účinnosti. Nedávno přijali též různé techniky
západního boxu, jeho tréninkové metody a strategie. V průběhu
posledních padesáti let se thajský box těší neobyčejné popularitě. Byly
zavedeny nová pravidla: kožené rukavice západního, klasického boxu,
váhové kategorie a tříminutová kola. Protože thajský box vyžaduje
naprosto precizní, ostrý a nekompromisní boj, jsou tito bojovníci
právem považováni za mistry ve světě bojového umění.

Před
tisíci lety, kdy se thajští válečníci usadili v zemi kde „ryby plavaly
v řekách a rýže rostla na polích“,…a kdy klany byly sjednoceny v jeden
hrdý národ, manuál válečnictví, „Chupasart“, byl sepsán. Všechny možné
způsoby boje, které klany rozvíjely, se tam vložily.


Chupasart nám říká jak bojovat s nožem, mečem, oštěpem, sekerou, kopím
a lukem. Stala se biblí všech válečníků a učebnicí bojových technik.

Válečníci učili mladé muže, ale trénovali je podle tohoto velkolepého manuálu ozbrojeného boje beze zbraní.

Holenní
kost se stala základem kopí, aby chránila a útočila. Paže se staly
zdviženým dvojitým, obranným mečem. Pěst zas bodajícím koncem oštěpu.
Loket, to je bitevní sekera, která drtí a rozmačkává; koleno si
vysekává obranou cestu. Rychle se mihotající chodidla, to jsou kopí,
šípy a nože.

Každičká část
lidského těla se proměnila v nebezpečnou zbraň, a tak se vyvinul boj na
blízko. Nové bojové umění…Muay Thai…thajský box.

Jako
všechna bojová umění, i srdce (rozuměj základ) thajského boxu, není jen
o užití těla jako zbraně, ale o užití vlastního já jako zbraně. Thajci,
budhisté, nemohou použít žádnou zbraň aniž by nepoužili i její „duši.“
A tak, přesně dle zásad bojových umění, používání „duší“ zbraní nás učí
učitel. Učitel se stává žákovým otcem i matkou. Učitelům vzdáváme hold
a vděčnost. Pro ně bojujeme. Od učitele, nyní trenéra, se žák učí nejen
dovednostem, ale i o sobě, o svém srdci, svých možnost a hranicích,
taktice i strategiích tohoto bojového umění.

Mnoho
se změnilo od počátků. Thajský box už není bojem na bitevním poli. Nyní
je sportem. Ale hluboko v našich srdcích duch starých tradic bojuje dál.

Muay Thai – obecně

Thajský
box, nebo také thajsky Muay-Thai, je tradičním uměním sebeobrany v
Thajsku. Od tradičního boxu se odlišuje tím, že k neozbrojenému boji
používá nejen pěsti, ale i chodidla, lokty a kolena. Tím více připomíná
souboj jako ve skutečnosti a proto také tento způsob sebeobrany bývá
nadřazen nad klasický box západního stylu. Pro vysokou fyzickou
náročnost, zápas v thajském boxu má pouze pět tří minutových kol a mezi
každým kolem je dvouminutová přestávka.

Již
od pradávných dob vládci v Thajsku přikládali velkou váhu trénování
svých vojáků, ale i obyčejných lidí, v pěstních soubojích beze zbraně i
se zbraní. Souboje beze zbraně jsou známy pod pojmem Muay a se zbraní
Krabi-krabong, doslova meč a hůl, ačkoliv souboje se neomezovaly pouze
na tyto dvě zbraně. Často se stávalo, že sami vládci bývali skvělými
bojovníky-silní, stateční a zkušení. To bylo určitě i jedním z důvodů
obrovského vzestupu Thajců v této části světa.

První
království vzniklo ve 13. století s hlavním městem Sukhotai. Sám král
využíval prostranství před svým palácem k trénování stínového boxu a
také se zde pořádaly turnaje, kterými si král vybíral dobré bojovníky a
stráže.

Když sláva Sukhotaje
pomalu odumírala, začalo se kolem roku 1350 dostávat do popředí jiné
království a to na dolním toku řeky Chao Praya. V tomto království
vládlo nepřetržitě 35 králů z pěti dynastií až do roku 1767, kdy hlavní
město, Ayutthaya, okupovali dobyvatelé z Barmy. Během této dlouhé doby,
téměř čtyř století, se narodilo pár skvělých thajských boxerů. Jedním z
nich byl i král Naresuan Velký (1590-1605).

Když
bylo Naresuanovi devět let byl jako rukojmí odvlečen do Barmy a
Naresuanův otec, Maha Thammajara, tak mohl být korunován novým králem
Siamu. Po dlouhých šesti letech se mohl siamský korunní princ vrátit do
své země, ale jedině když vyhraje zápas s jedním známým barmským
zápasníkem. Splněním této podmínky se mohl sám vysvobodit. A stalo se
tak. Naresuan vyhlásil samostatnost Siamu, a s jeho bojovými
schopnostmi byl schopen odvrátit každý další nátlak z Barmy až nakonec
v rozhodující bitvě zabil nástupce na barmský trůn.

Dalším
významným králem Ayuthájského období, známým pro své nadšení a
zkušenost v boxu byl Sanpet VIII. Jednou v jedné malé vesničce nedaleko
hlavního města bojoval dokonce i se dvěma soupeři současně. Nad oběma
zvítězil a aniž by odhalil svou pravou identitu vybral si svou první
cenu-dvě horké koupele. Bohužel svého mimořádného talentu nevyužíval ku
všeobecnému prospěchu a slávě své země a brzy se ponořil k oddávání se
tělesným rozkoším, a tak se začalo brzy proslýchat o jeho zvrhlých
sexuálních hrátkách a dostal nechvalně známou přezdívku „král tygr“.

Dalším
známým thajským boxerem byl Khanomtom, prostý poddaný. Byl mezi těmi 30
tisíci thajců odvlečených do Barmy, když padla Ayutthaya v roce 1767.
Následujícího roku se konal velkolepý festival v budhistickém klášteře
v Rangúnu. A zde se konaly zápasy v boxu a Khanomtom byl vybrán, aby
reprezentoval thajské válečné zajatce. Byl to zkušený bojovník, velmi
dobře bojoval pěstmi, chodidly, lokty i koleny, a tak porazil
neuvěřitelných deset barmských boxerů v řadě za sebou a za své umění se
mu dostalo královské pochvaly.Tento jeho pozoruhodný výkon je
zaznamenán ve školních učebnicích a dnes ho zná každé dítě v Thajsku.

Během
roku 1767 byly tedy barmští vojáci vyhnáni a Phraya Taksin nastoupil na
trůn v Thom Buri. On sám byl velmi dobrým válečníkem a bojovníkem.
Stejně jako jeho předchůdci pořádal před královským palácem zápasy v
thajském boxu. Mezi v té době nejznámější bojovníky patřil Phraya
Phichai alias Zlomený meč. Této přezdívky se mu dostalo po té, co se mu
během ostrého souboje zlomil meč, a pak s tímto zlomeným mečem soupeře
přesto porazil a zabil. Za jeho zásluhy byl později povýšen na správce
kraje Phichai s titulem phraya.

Rama
I., zakladatel dynastie Chakri, usedl na trůn v Bangkoku roku 1782. I
on využíval prostranství před svým palácem k pořádání zápasů a vybíral
si tak svou stráž. Jednou, během jeho vlády, přišli do Bangkoku dva
bratři z Francie a hledali protivníky v zápase ve volném stylu a s
holemi. Předtím za stejným účelem prošli několika městy v Indočíně a
protože byli úspěšní, byli i bohatí. Král Rama I. jejich výzvu přijal a
poslal svého nejlepšího zápasníka Muen Phlana, aby bojoval s jedním z
francouzů. Pro thajce, který byl celkově o dost subtilnější postavy, to
byl nelehký úkol. Přesto dokázal zvítězit nad oběma bratry a to díky
dokonale zvládnuté technice kopání, útoky lokty a koleny.

Rama
V. (1868-1910) byl další králem a zároveň jakýmsi patronem thajského
boxu. Podporoval výstavbu táborů, kde se učilo tomuto bojovému umění a
pravidelně pořádal turnaje a vítěze odměňoval vyšší hodností a penězi.


Za Ramy VI. (1910-1925) si již mohli prostí poddaní zakládat a vést své
vlastní tábory, své ringy a pořádat zápasy. První moderní ring byl
postaven na fotbalovém hřišti v Růžové zahradě paláce v Bangkoku. Byl
to vlastně vyvýšený čtvercový podstavec ohraničený lany a zápasům
soudcovali dva rozhodčí. Jeden byl v modrém rohu, druhý v červeném. V
zápase nenosili ještě bojovníci klasické rukavice, ale na rukou měli
ovázaný konopný provaz, kterým se dalo soupeři mnohem více ublížit.
Zcela kuriózní bylo odměřování času. Na začátku každého kola se
proděravělý kokosový ořech položil do nádoby s vodou. Kolo končilo,
když se kokosový ořech zcela naplnil vodou a ponořil se.

V
té době nejlepším thajským boxerem byl Yang Hanthale. Dokonce se i
mezinárodně proslavil, když porazil v zápase ve volném stylu Chin
Changa, čínského bojovníka školy Šaolin. Chin prohrál, protože nenašel
účinný způsob jak odrazit rychlé a vysoko mířené údery nohou thajského
mistra. Následkem toho dostal silnou ránu do krku, upadl do bezvědomí a
musel být vynesen z ringu.

Boxerský
ring byl postupně stěhován do Tha Changu, Suan Sanuku a Lak Muangu
uvnitř Bangkoku. V roce 1919 v Tha Changu se změnily pravidla a všichni
bojovníci od té doby musí nosit klasické kožené rukavice jak je známe
dnes.

Všechny výše zmiňované ringy
nebyly stálé. Prvním stálý byl postaven až v prosinci 1945. Bylo to v
Bangkoku v ulici Ratchadamnoen Nok. O půl století později patří stále
tento stadion mezi nejlepší v Bangkoku a pořádají se tu jednak zápasy v
thajském ale i mezinárodním boxu západního stylu. Další věhlasný
stadion se nachází blízko parku Lumphini v Bangkoku. Nejdůležitější
zápasy se přenášejí živě televizí. I v ostatních velkých městech v
Thajsku se nacházejí boxerské ringy, a tak i turisté mohou bez problémů
nahlédnout a na vlastní oči vidět autentický thajský box.

Facebook komentáře: