Hubnutí, to je takové ožehavé téma, tedy respektive tloušťka a bezradnost, co s ní. Přitom existuje jednoduchá rovnice: Příjem – výdej = kolik nám energie v těle zůstane. Lidé, kteří říkají, že moc nejí a přitom jsou silný a přibírají, nevěřím, že mluví pravdu, tedy pokud nemají nějakou závažnou poruchu metabolizmu, či nějaké vážné onemocnění.

Prostě podle vaší skladby stravy a kolik toho vydáte je výsledek toho, jak vypadáte. Jsou tu sice také dědičné rysy, geny ap., ale s tím také souvisí stravování. Ono většinou děcka odkoukají od svých rodičů mnohé a stravování nevyjímaje.

Musím vám říci, jak jsem šel takhle jednou na studijní oddělení kvůli nějakému přepisu předmětu a paní pod kterou spadá moje agenda, když viděla foto v informačním systému (foto z prváku), tak mi řekla, že to nejsem já. Shodil jsem 20 kg, řekl jsem ji. A ona, fakt? Já bych chtěla taky zhubnout, jak jste to udělal? No začal jsem běhat, změnil stravu a … A ona na to smutně aha? Asi si myslela, že ji řeknu bral jsem prášky na hubnutí, cpal jsem se bůčkem a ležel a koukal na televizi )

Je to prosté, když chci hodně zhubnout, tak si to musím rozplánovat a myslet na to, že to chci a proč. Je to o životosprávě a pohybu, žádné drsné hladovky ap. Prostě pozvolna, ne si dát cíl 10 kg za měsíc, to hned vzdáte. Já si dal cíl 10kg za rok a uplynuly dva roky a byl jsem o 20 kg lehčí.

Měl jsem kolem 107 kg (než jsem se rozhodl, že s tím něco udělám) a po dvou letech jsem se dostal na 82-84 kg výkyv o Vánocích Teď váhu plus mínus výkyvy držím dva roky a závodím ve váhové kategorii 81- kg. Když jsem začal trénovat v tomto klubu měl jsem 84 kg.