stránky sportovního klubu zabývající se kickboxem a vším co s ním souvisí
Zig Ziglar- Jestliže nebudete mít každý den určitý cíl, zůstanete jen u snění. Kickbox brno dream team brno

Můj první zápas

O mě si můžete přečíst dost v profilu, jak v lidé, tak ve figthers. Nejsem úplným nováčkem, ale zároveň jsem moc nevyhrával, protože jsem jaksi nezávodil, tedy až do Moravského poháru 2008.

Ono trénovat je jedna věc. Někoho to baví, druhý to dělá pro fyzičku a další třeba jen proto, aby řekl, že trénuje Kick-Box a měl tak trošku falešný respekt :-) Je to super trénovat, zvyšovat kondici a cítit se super uvolněně po náročném tréninku. Starosti na chvilku vypustit, prostě relax.

Přijde však takový pocit, jak to napsat, prostě zkusit se srovnávat s ostatními, něco si dokázat, překonat strach, pociťovat adrenalin a zkusit závody. S KickBoxem jsem se poprvé seznámil už v roce 1993, ale to se můžete dočíst v profilu. Vždy když už to vypadalo na závody, tak se něco pokazilo a nějak jsem vždy nejel, či jiné okolnosti se přihodily.

Moravský pohár mi díky bohu neunikl, a tak jsem šel poprvé do ringu ve full-contactu ve váhové kategorii -81 kg. Čím blíže zápas byl, tak jsem měl takové smíšené pocity, nějak jsem si nedovedl představit, jak to bude probíhat. Trenér a ti co už závodili říkali, že to je jiné. Já si říkal, jak jiné? Ale poznal jsem.

Před závody jsem nemohl dospat a už od 4 hodin jsem byl vzhůru a nemohl jsem usnout. Koukl jsem se na jeden film, a pak si říkal to nějak zvládnu. Čas se pomalu chýlil, a tak jsem se sbalil a vyrazil na smluvené místo.

Adrenalin se zvyšoval hned, jak jsem vešel do haly. Vstupní formality, losováni ap. Jsem se dozvěděl, že půjdu hned 4. zápas. No jo, tak jsem se připravoval a začal být nervózní. Trošku jsem se rozehřál a protáhl. A šel jsem do zákoutí a čekal až půjdu do ringu.

A už jsme vyrazili a síla jako by mě opouštěla… vešel jsem do ringu a srdce bylo… tak a šel jsem do středu ringu a poslouchal instrukce od rozhodce. Do svého rohu a gong a šlo se na věc.

Tak a od této doby si moc nepamatuji, jen vím, že jsem měl přehnaný respekt a šel jsem úplně jinak než na tréninku. Vlastně jsem si to pamatoval hůř, než jsem viděl na videu. Nemohl jsem se rozjet, ale pár ran jsem taky dal, i když i dost tvrdých jsem dostal.

Nabyl jsem zkušenost a trošku se i zamyslel a můžu říct jen to, že mě to jen v tréninku nakoplo. Chci dál zápasit, ale abych mohl vyhrát, tak se musím naučit prohrát a abych mohl dát rány, tak se je musím naučit přijímat. Příště tak lacino neprohraji a v Klatovech na Českém poháru…. kdo ví, třeba to bude lepší.

Sportu zdar, sílu a čest, hodně vytrvalosti při tréninku a síly při závodech. Vydrží jen ti nejlepší, jenž mají vůli něco dokázat…

Facebook komentáře: