Včera jsme měli trénink bez trenéra. Miky byl byl nemocnej, ale nechtěli jsem se válet doma a tak jsme šli trenovat sami. Pojali jsme to spíš jako venkovní fyzickou přípravu. A možná i psychickou, protože donutit se v třicetistupňovém horku k pohybu, to chtělo pevnou vůli
. Protože to máme všichni blízko do Willsonova lesa, využili jsme stínu jeho stromů a šli tam. Začali jsme krátkým rozběháním. Pak jsme se v rychlosti rozcvičili a pustili se do posilování. Využili jsme k tomu dětské hřiště. Bylo prázdné, protože každý normální člověk byl i s dětmi ještě na koupališti.
Byli jsme tři a tak jsme si vymysleli tři stanoviště a na nich se střídali.
První stanoviště bylo zaměřeno na břicho. Zavěšení za ruce jsme zvedali nohy před sebe. 10 opakování nám úplně stačilo.
Následovaly obyčejné kliky, ale pro lepší pocit jsme je dělali ve vzporu na zábradlí. Tentokrát po 15 opakováních.
Poslední stanoviště byl dřevěný (asi) Přemysl Oráč Na něm jsme dělali shyby. Počet opakování – co kdo snesl. Ale minimálně 5. Začali jsme 10, ale s kažným kolem se počet snižoval….
Tyto tři stanoviště jsme točili dokola celkem pětkrát.
Na závěr jsme šli ještě chvíli běhat. Běželi jsme asi 5 minut, až jsme si našli rovný, asi 50 m dlouhý úsek cesty, který vedl do kopce. Tam jsme si dali 3x sprint nahoru a lehkým klusem zpátky dolů. Původně jsme měli v úmyslu se ještě trošku proběhnout po lese, ale nakonec jsme to kvůli horku vzdali a lehkým poklusem jsme se vrátili zpátky, odkud jsme vyběhli a tam trenink ukončili.
Celé nám to zabralo asi hodinu. Neměli jsme s sebou nic na pití, takže to v tom vedru bylo víc než dost. Jestli tyhle horka budou ještě pár dní trvat, mohli by jsme jít příště trénovat někam do Krasu. Tam v jeskyních bude určitě chládek